Hollý tvrdí, že alkohol je jed, po jehož konzumaci mozek odumírá. Je prý definitivně potvrzené, že žádné množství není bezpečné a jakékoliv naopak škodí. Alkoholismus je psychiatrická porucha, která podle Hollého s sebou nese velké stigma. Není to ale prý jen otázka vůle, někteří lidé se totiž můžou stát vážně závislými velmi rychle. Pomoci by mohla nějaká forma regulace prodeje, třeba pozdě večer.

O vůli se podle Hollého mluví taky při depresi. Někdo ji může interpretovat jako slabost, ale není tomu tak. Deprese totiž vůli oslabuje. Jak tedy člověk pozná, že jí trpí? Signálem je, že po většinu dní během dvou týdnů se člověk nedokáže těšit z věcí, které by mu jinak radost dělaly, a to bez zjevné příčiny. Lidé to prý popisují tak, že si uvědomují, že by měli mít radost, ale prostě ji necítí.

Právě na deprese a úzkosti přitom působí dnešní společnost. Doba není víc stresová, stres jen prakticky nikdy nekončí. Máme pocit, že ho zvládáme, ale jeho dopady se ukládají. Hollý radí trávit víc času v reálném světě, vypínat televize a mobily a dávat si digitální detox. Klíčové ale je, aby lidé věděli, že starosti, které prožívají, jsou řešitelné.