Bylo, nebylo, byla jedna žena, která se jmenovala Eva a bydlela v matičce naší stověžaté.

Tuto Evu rozbolel zub, a proto měl být zoubek vytrhnut.

I vydala se Eva v domluvený den a hodinu na místo, kde pracoval zubní specialista.

Jakmile přišla do ordinace, dostala umrtvující injekci a byla posazena do čekárny.

Za hodinu ji zavolali, že tedy půjdou na to trhání.

Eva se slušně zeptala, jestli ji zub budou trhat bez umrtvení.

Jinak než slušně to ona ani neumí: je to velmi distingovaná dáma.

Nechápavě se na ni podívali s výrazem, že dáma zjevně trpí výpadkem paměti, protože si nepamatuje, že před hodinou už umrtvující injekci dostala.

Tak je Eva ohromila svými vědomostmi o délce účinku umrtvující injekce.

To bylo podivu na vsi, tedy v ordinaci zubařově, když se z Eviných úst dozvěděli, že znecitlivující injekce, kterou dostala, má rychle nastupující účinek (za 1-3 minuty po aplikaci) se silným analgetickým (= protibolestivým) působením při dobré tkáňové snášenlivosti. Avšak anestezie (= znecitlivění, umrtvení) dostatečná pro zákroky trvá asi 45 minut.

A už se blíží konec pohádky.

Eva urychleně opustila ordinaci zubaře - řezníka a odešla za jiným zubařem.

Z nějakého důvodu nechtěla zažít středověk a trhání zubu "za živa".

Prostě - slabá žena - porody několika dětí zvládne, ale trhání zubu bez umrtvení nedá...

A zazvonil zvonec a pohádky je konec...

Nebo to nebyla pohádka, ale tvrdá česká realita