Strkala jsem hlavu do písku a raději jsem nechtěla vědět, z čeho se vaří ve školní kuchyni, kam chodí i mé dítko.

Ještě si pamatuji UHO, které bylo v jídelně vařeno nám. Rozumějte: UHO je univerzální hnědá omáčka, která byla přítomna u každého masa za všech okolností!

Školní kuchyně je velká, kuchařky přítomny, tak jsem si říkala, že určitě vaří dobře.

Vždyť vaří pro žáky základní školy!

Bohužel, včera nám bylo řečeno, že polévky se vaří z prášku jedné firmy.

Dotaz: Proč vaříte z prášku?

Odpověď: Protože nám to ONI nařídili.

Dotaz: Kdo to jsou ti ONI?

Odpověď: mlčení

Kdo jsou ti tajemní ONI se tedy člověk nedozvěděl.

Mé dítko mi řeklo, že polévky jsou odporné, že je nikdy nejedlo. Tak jsem je pochválila a dostalo příkaz, ať pokračuje a polévky v žádném případě nejí.

Ať žijí práškované děti!!

Zástupkyně státní základní školy, ve které jídelna je, prohlásila, že školy se jídelna netýká, protože jídelna je samostatný právní subjekt. (To tedy nevím jestli je správný přístup! Znám školu, kde jídelna je v jiné části města a zástupci školy se aktivně zúčastňují na jednáních stravovací komise v jídelně. Tady je jídelna součásti budovy školy, ale podle slov zástupkyně ředitele, se školy jídelna netýka...)

Možná by stálo za to nejen pohlídat, co je ve školních automatech za jídlo, ale také pohlídat přístup zástupců škol ke školním jídelnám a mrknout se, z jakých surovin se vaří jídla, která mají dětem dodat výživové hodnoty podle požadavků na správnou výživu dětí.